Odmítání svobody

Přitažlivost Islámského státu popsal již Fromm – ve skupině se snadněji skryje strach z rozhodování.

Mezi nejmrazivějším skutečnosti, které souvisejí s bujením Islámského státu patří, že se tak mnoho občanů západních zemí přidává k jeho vojenským jednotkám, že se stávají sebevražednými atentátníky, že popravují rukojmí.

Proč se stovky muslimů, z nichž mnozí jsou vzdělaní a pocházejí ze střední třídy, rozhodnou opustit pohodlné západní demokracie, aby se přidali k brutálnímu barbarskému hnutí? Co nutí mladé muže i ženy, aby vyslechli extremistický islamistický vzkaz?

Tíživost svobodné volby

V době, kdy byl ve třicátých letech minulého století pozorován vzestup nacismu, popsal psychiatr Sigmund Freud nebezpečnou přitažlivost autoritativních lídrů a uspokojující růst vlastní důležitosti, které zažívali jeho přívrženci, když podřídili své osobnosti ideologii či skupině.

deprese

Pro mnoho Hitlerových následovníků byla svoboda psychologicky velmi tíživá záležitost. Jak tvrdil jeden z Freudova žáků Erich Fromm, potřeba utéct před požadavky svobodné volby – tím, že člověk přijme rigidní víru či normy konformity – může zvlášť přitahovat ty lidi, jejichž schopnost silné autonomní identity či kapacita myslet za sebe samého se dostatečně nevyvinula.

Současné demokracie, z nichž dnes dezertují západní džihádisté, nabízejí bezprecedentní úroveň svobody. Je těžké představit si jinou formu politického uspořádání, která od svých členů vyžaduje tak malou oddanost, prosazuje tak málo společných hodnot a vynucuje tak málo norem chování. Téměř v každém aspektu svého života – ať už se týká morálky, způsobů, sexuality, rodinné struktury, kariéry, nebo náboženského vyznání – jako obyvatelé Západu v zásadě můžeme dělat, co se nám zlíbí.

Bez opory

Toto se může jevit jako velmi žádoucí stav věcí, který prospívá dobrému životu. Ale v posledních desetiletích západní demokracie procházejí zjevnou krizí identity, projevující se neochotou zformulovat nějaké společné etické principy či neschopností prosazovat demokratické hodnoty na mezinárodní scéně.

Zevnitř je cítit, že v těchto společnostech existuje rozšířená neochota participovat na demokratickém systému a zvláště mezi mladými roste pocit odcizení. Také se zdá, že se zde objevuje velký nárůst psychických poruch od anorexie a obezity po neschopnost udržet pozornost, hyperaktivitu a rozšířenou depresi, které vedly k masivnímu nárůstu konzumace psychoaktivních drog.

Těmto symptomům a syndromem neporozumíme jen přes čistě ekonomické pojmy už jen proto, že je najdeme tak u příslušníků střední třídy, jakož i mezi chudými. Je dost možné, že západní étos, neomezená svoboda a shovívavá tolerance nejsou schopny poskytnout některým lidem psychologickou oporu, která umožňuje vybudovat identitu pomáhající zvládat požadavky a tlaky na konstantní individuální volbu.

Bez břemene

Naši identitu si budujeme ve vztahu k jiným. Inkorporace kulturních vzorů, myšlenek a aspirací působí na to, jak vnímáme svět, poskytuje nám psychologickou a morální orientaci. V dnešních otevřených, multikulturních společnostech je potřeba vybrat si všudypřítomná, ať už jde o banality jako výběr zubní pasty, nebo o základní věci jako hledání smyslu života. Ale když nemáme společné kulturní normy, na kterých bychom mohli postavit naše rozhodnutí, týkající se například otázky, jak dosáhnout dobrý život či jak rozlišit dobrou a špatnou volbu? Co je správné a co ne? Co je důležité a co nemá význam?

V tomto smyslu jsou obyvatelé Západu, kteří se rozhodli přidat se k fanatické islamistické ideologii, jen extrémní manifestací mnohem širšího fenoménu. Nemilosrdně rigidní krédo Islámského státu zbavuje jeho následovníků dezorientující břemene autonomního myšlení a rozhodování. Zde je stále relevantní myšlenka Ericha Fromma: i únik do objetí jedovatého hnutí, jakým je Islámský stát, je útěkem před svobodou.

Některé z džihádistických vyjádření o tomto spojení říkají explicitně. „Lékem na depresi je džihád,“ řekl jeden západní rekrut na videu Islámského státu. „Pociťte čest, kterou cítíme my. Pociťte štěstí, které cítíme my. „Jiný jen jednoduše deklaruje:“ Ne demokracii. „Demokratická nuda vytváří podmínky pro radikalizaci a extrémně islamistické hnutí vědí velmi dobře, jak to využít.

Apel na imámy nestačí

Svůdné volání extremismu neutiší prosby k fundamentalistickým imámům v evropských mešitách, aby přestali indoktrinovat mladé muslimské muže. Iniciaci do islamistické ideologie může narušit mnohem silnější iniciace do kultury demokracie a její fundamentálních hodnot, čemuž však musí předcházet mnohem silnější potvrzení těchto hodnot v rámci našeho politického diskurzu.

Demokratické společnosti mohou vzdorovat volání charismatických lídrů fanatických hnutí tím, že zvýší důvěru a přesvědčení o sobě samých. Jen obnovený závazek k myšlence demokracie může narušit rozšířenou lhostejnost, která se rozlila po západních společnostech a jejíž odvětví působí největší starosti a jejichž nejnebezpečnějším symptomem jsou západňári, které  zláká Islámský stát.

Filed in: Nezařazené Tags: , , , , ,

Get Updates

Share This Post

Tweet

Recent Posts

© 2015 Proti raketám. All rights reserved.
WordPress theme designed by Theme Junkie.